Oříšek

Chtěl bych vám dnes říct, jak jsem se setkal s Bohem. Pocházím z nevěřící rodiny, kde jsem o Bohu moc povědomí neměl. Jen ty základní věci např. na vánoce, že se připomíná narození Ježíše v jesličkách. Jednou jsem se dokonce mámy zeptal, jestli Ježíšek zůstal maličký. Dostal jsem odpověď, že né, že už vyrostl. Ptal jsem se kde je...

Mamka říkala, že v nebi. To bylo moje pojetí o Bohu. Jinak jsem nevěděl nic. Co jsem se nějak víc dozvěděl, to bylo až na vysoké škole, kdy jsem se dal do řeči s jedním kamarádem, který ode mě potřeboval půjčit přednášky. Řekl mi o sobě něco bližšího a najednou začal mluvit o Bohu. Mě to docela zajímalo, tak jsem si to vyslechl a on mě potom vzal i do církve. Byla to Jednota Babtistů v Brně. Tam jsem slyšel další svědectví. Tři kluci, kteří měli před křtem, povídali svoje příběhy, jak poznali Pána Ježíše. A to celkem ke mně mluvilo. To byla situace, kdy jsem už tak nějak hledal. Měl jsem v té době starosti v rodině  i já svoje nějaké osobní starosti. A  dával jsem si takové otázky např. Jaký  má smysl vůbec život?  Člověk se třeba o něco snaží a pak to stejně k ničemu není. Do toho toho jsem slyšel něco o Ježíši a o tom, že On může přinést něco nového do života člověka. A může i změnit ten život. Tak jsem se o to zajímal víc. Pak jsem mluvil s jiným klukem v té církvi, ten mi řekl základní věci. Od toho, že Bůh stvořil svět dokonalý. Že stvořil člověka ke vztahu s Bohem a teď proč to tak není, že? Mluvil o hříchu, že člověk je hříšný a že je mezi člověkem a Bohem propast, kterou nelze překonat. Ať se snaží jak se snaží. Tu milost dal Bůh. Dal Ježíše, aby umřel  za hříchy lidí a i za moje. A já jsem v tu chvíli věděl, že potřebuji Boha. Měl jsem tu zkušenost, že nikdo z lidí mi moc nepomůže. Když jsem slyšel ty svědectví a o Ježíši, že může být i v mém životě. Tak jsem nabyl takové naděje, že jestli mi může někdo pomoct tak je to Ježíš. S  tím už jsem šel domů. Potom byli ještě další příležitosti. Začal jsem si číst evangelia – Bibli a fakt jsem věděl, že jestli mi může někdo pomoct tak je to Ježíš. A až potom vlastně byl ten rozhovor s tím klukem, který mi řekl jak to bylo mezi člověkem a Bohem , jak to Bůh zamýšlel na začátku .Jak to člověk svojí hříšností se oddělil od Boha. A nemůže zpátky vlastními silami. A Bůh dal tu milost právě v Ježíši. Že je možné právě skrze Ježíše navázat nový vztah s Bohem.  I ty verše si pamatuji do dneška. To jsou známé verše: Že Ježíš říká :Já jsem ta pravda, cesta i život, nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Že není jiné cesty. A to já jsem , už tušil před tím, že je to Ježíš, kdo může pomoct. Teď jsem to měl utvrzené, že je to ta jediná cesta k Bohu. A všechny ty věci začali dávat smysl . Teď jsem věděl, že Bůh, když stvořil  svět, že to bylo všechno dokonalé a mělo to smysl, a že to ten smysl ztratilo tím, že si začal dělat co sám chce, neposlouchal Boha a potom z toho byly různé důsledky. Když se člověk pak podívá kolem sebe, zjistí , že život bez Boha nevede k ničemu dobrému. V té době mi to začalo všechno zapadat do sebe, že Boží úmysl byl jiný.  Všechno mělo dokonalý význam a proč to tak není – za to může člověk. Potom i o Ježíši, že je možné přijít zpátky a začít znovu. Člověk, i když udělá něco špatného, tak má někoho, kdo vzal jeho viny na sebe a kdo mu má moc odpustit. Není to jenom, že si to člověk jenom přizná. Ale je pravda, že skrze Ježíše je ti odpuštěno.

Tenkrát jsem prosil Pána Ježíše, aby mi odpustil hříchy a ujal se mého života. Pak jsem se i konkrétně modlil za určité věci. Za naši rodinu a vztahy mezi lidmi. Pamatuji si. Že jsem šel tenkrát domů a cítil jsem takové nadšení – že mám „Ježíše“. Že se ujal mého života a po cestě domů jsem se modlil za svoji mámu. Protože tenkrát jsem s ní bydlel v Brně a všechno jsem jí vyprávěl. O svědectvích těch kluků a pamatuji si, že máma byla tenkrát dojatá. Vzpomněla jsi, že když byla malá tak věřila a měla na smrt nemocnou maminku. A když její maminka zemřela, že se ta její víra stala spíš takovou formální. Nic méně modlil jsem se dál a viděl jsem, že Bůh ty modlitby vyslýchá. Moje máma potom uvěřila. Když jsme se s mámou potom modlili, uvěřila i moje sestra. To byly takové první zážitky, že jsem vyděl, že Bůh je živý. Má moc odpouštět hříchy, má moc proměňovat životy lidí.

Modlil jsem se potom i za svoje kamarády a začal jsem různě narážet. Nebyli asi v tom stavu jak jsem byl já, že jsem hledal. Oni nehledali. Nevěděl jsem ještě, že hledám Boha, ale hledal jsem východisko z toho , co prožívám. Vnitřně jsem cítil, že je to ta správná cesta. I když je spoustu lidí, co hledá jinde, např jiná náboženství, filozofie, alkohol nebo drogy.

Jestliže mám říct co se změnilo, když jsem uvěřil,tak bych jmenoval nevědomost. Tím, že jsem poznával Boha a boží slovo, v mnoha oblastech života jsem dostával moudrost. A to můžu říci, že se opravdu změnilo v mém životě. Asi by se člověk neměl ohlížet zpět. Ale tady v tomto případě, kdybych neuvěřil a nepoznával tu moudrost od Boha, tak  bych dnes byl možná  už rozvedený s nějakou ženou se kterou jsem to sice myslel upřímně, jak ostatně každé druhé manželství v tomto světě. Skrz to, že bychom najednou poznali, že nám něco chybí. Nebo, že to není to co dřív a nebo, že to nejde dál. Než jsem poznal Pána Ježíše, měl jsem různé stavy úzkosti a to se také změnilo. To všechno jakoby pramenilo z nevědomosti a taky ze strachu, nebo z takového zoufání, že člověk hledá východisko a nenachází. Bůh mi dal jistotu, pevný základ do života.

Bůh a Jeho slovo – to co je v Bibli, to se stalo takovým  důležitým základem mého života. Tam je opravdu tolik moudrosti, Ať už se jedná o vztahy mezi lidmi, nebo partnerské vztahy. Nebo taková otázka, jakou si kladou lidé – o původu světa. Bible je úžasná v tom, že může dát člověku odpovědi na spoustu otázek. Určitě jsou i věci, které si člověk nezodpoví, ale takové základní otázky, které jsou důležité pro život člověka. Jsem vděčný Bohu za to, že On je živý.

Mám s ním osobní zkušenost, že je živý a slyší naše modlitby. Vím, že mě vede životem. Dal mi ženu skvělou. Každý den děkuji za svoji ženu a za svoje děti. Protože vím, že to není samostdřejmost. Takové manželství, nebo takovou rodinu člověk nezíská jenom tak. A teprve, když se člověk podívá kolem sebe, jak se lidi dávají dohromady a jak se rozcházejí. Je to hrozně smutný. My máme manželství, které je postavené na víře v Boha. Na tom, že víme, že jsme jenom lidi a že potřebujeme Boha. Modlíme se společně , doplňujeme se vzájemně a čerpáme z Boží milosti. A vím, že to není jenom tak.