Svědectví Katky E.
Ráda bych Vám pověděla své svědectví o tom jak Ježíš Kristus vstoupil do mého života a změnil ho. Jsem vděčná Bohu zato, že on mě chránil a přivedl mě právě až sem před Vás. Před rokem bych ani nepomyslela na to, že budu patřit k nádherné boží rodině.
Moje maminka mě odmalička vychovávala v křesťanském duchu, snažila se o to, aby v mém srdíčku vyrůstala víra v Boha. Modlili jsme se spolu, četla mi dětskou Bibli, vodila do besídky a jsem si jistá, že se celou dobu za mě modlila. Jsem hodně vděčná Bohu zato, že nikdo z naší rodiny nebyl proti tomu, že mě maminka vedla k víře.
Představovala jsem si, že život s Kristem bude lehký, krásný a jednoduchý. Myslím si, že kdyby život s vírou byl opravdu tak, jak jsem si ho představovala, tak skoro všichni lidé by byli věřící. Ve skutečnosti jeto celoživotní boj. Takový zápas jsem zažila mnohokrát, začalo to nevinnými urážkami ze strany vrstevníků, které vyúsťovali až ve fyzickou šikanu. Přestala jsem mít zájem o nedělní bohoslužby a o vše, co se týkalo křesťanství. Řídila jsem se podle motta: „užívej si dokud si mladý“. Život ve světě mě stále víc a víc vtahoval do věcí, které určité nebyli příjemné Bohu, ale tehdy jsem nad tím vůbec nepřemýšlela. Měla jsem hodně přátel, kterým jsem se Snažila být oporou a zároveň být jedna z nich. Hrozně se mi líbilo být v jejich společnosti a užívat si života jako oni. Časem se mi kamarádi začali vzdalovat a já začala pociťovat prázdnotu. Něco mi chybělo… Nejspíš jsem tušila co Boží přítomnost, ale nechtěla jsem si to připustit. Myslela jsem si, že budu paní silná, která to zvládne. Ale přesto se musí stát v životě člověka něco, co ho zastaví a připomene v čem je jeho smysl života. U mě to bylo tak, že jsem si jednoho dne odpoledne jenom tak pro srandu otevřela Bibli a tam stálo: 1 Petrův 4:2 Proto i vy ve zbývajícím čase života nebuďte oddáni lidským vášním, ale vůli Boží.
"Dost dlouho už jste dělali to, v čem si libují pohané: žili jste v nevázanosti, vášních, v opilství, v hodech, pitkách a v hanebném modlářství. Když se již spolu s nimi nevrháte do téhož proudu prostopášnosti, dráždí je to a urážejí vás."
Má prvotní reakce na tento úsek byla: „asi nějaká blbost,ne?!“, říkala jsem si že jeto jen náhoda, proto sem Bibli zavřela a šla pryč od ní. Nerespektovala jsem to, co tam bylo napsaného. Bůh mi začal “ukazovat“ tento verš v mém životě. Všechno kolem mě se začalo hroutit, přátelé se se mnou přestávali bavit, vysmívali se mi a já to snášela těžce. Jednoho dne, krátce nato, se stala nešťastná událost. Dva spolužáci mi vážně poškodili přední zuby tak, že to vypadalo, že o ně přijdu, jeden ze zubů byl vyražený o 90°. V první okamžicích jsem byla zoufalá, jak budu vypadat. Na zubní klinice mi dali naději, že zuby mi můžou zachránit. Jenomže pro mě to nebylo dostatečné upozornění na špatný způsob mého života. Následoval daleko větší posměch a teď už skrz zuby. Další a poslední ranou bylo moje nervové zhroucení. 3 měsíce se mi klepala noha. Bylo to dost vážné to všechno,co se kolem mě dělo a já pochopila, že můj život je závislý na Bohu a já si ho sama neuřídím. Na jaře 2008 se konala mládežnická konference. Poslední večer kazatel mluvil o bolesti duševní a fyzické a návratu ke Kristu. Já tu bolest cítila ve všech smyslech tohoto slova. Moje srdce toužilo po Bohu, po odpuštění a úlevě od bolesti. Ten večer jsem se modlila a obnovila jsem svůj vztah s Ježíšem. Ten večer se změnil můj život. Moje srdce se znovu naplnilo láskou, pokojem a požehnáním. Mé problémy sice nikam nezmizely, ale začala jsem je vidět úplně z opačného pohledu. Ježíš se stal mým přítelem, otcem, lékařem na kterého se mohu vždycky spolehnout. Za sebe můžu říct, že si dnes bez něj nemohu svůj život představit. On mi dává sílu sloužit, růst ve víře a překonávat těžké, mnohdy i bolestné překážky. Takhle já jsem opravdu šťastná.
Opravdu modlitba mé maminky byla obrovskou silou,přes kterou pracoval Bůh ve mně. Bůh slyší a odpovídá. On slyší naše prosby a naplňuje je. My jsme jako ty ovce, které zabloudily, ale on nás v pravý čas hledá a odnáší do bezpečí.