Oříšek

Dnes jsme se zeptali vedoucí maňáskového divadla „Za jeden provaz" Dáši .B

„Jak se stalo, že v Prostějově na Šárce 10a, vzniklo maňáskové divadlo?!"

„Jak se to stalo, ...tak já bych řekla,že za tím byl Bůh, a my."

„Kolik vás je v m. divadle?"

„Je nás šest jako tým a za velkého spolupracovníka máme Jirku B. Potom jsou lidé, kteří nám pomáhají jinak. Potřebujeme celé společenství, není to tým o šesti lidech, když pořádáme nějakou akci, tak je potřeba,aby se zapojilo celé společenství , a maňásci."

„Je někdo, kdo by ti tam chyběl a proč?"

„Já bych řekla, že všichni a každý tam má svoje místo. Když tam ten člověk není, chybí tam, dá se ta díra zalepit. Ale je to prostě taková záplata, která není pevná, je to jen záplata. Každý z nás je úplně jiný, má jiné dary. No zkrátka, má tam svoje místo."

„Pro koho hrajete?"

„Na prvním místě hrajeme pro děti, ale hrajeme i pro dospělé."

„Co hrajete?"

„Jsme křesťanské maňáskové divadlo, takže se snažíme dětem, takovou nejpochopitelnější formou pomoci poznat Boha, Bibli vlastně, přes to divadlo. Ale nejen to, chceme aby se děti u toho bavily. Aby to byl pro ně zážitek a měly z toho radost."

„Je něco, co byste chtěli zlepšit?"

„Hlavně ta technika, nejsme profesionálové, hodně se za ten rok změnilo je to hodně lepší. Ale kdyby se na nás dívali profíci, tak by řekli, že je tam ještě hodně chyb. My se nevidíme, ale když se na to potom podíváme na videu, tak vidíme hlavu na křivo u maňáska a tak.

Co se týče té techniky, dá se pracovat na spoustě věcí, audio apod. Jsme začátečníci a záleží to i na financích. Máme i schopného Jirku, který dokáže i za málo peněz, přes počítač dělat spoustu věcí. Co se týká i mluvení, aby to znělo přirozeně. To je třeba cvičit. Je to jedna stránka věci. Druhá stránka jsou vztahy a jednota v týmu. Tím jak jsme každý jiný a když máme spolupracovat, tak to někdy skřípe. Né, že bychom měli nějaké špatné vztahy, ale je to jak v manželství - není to prostě jednoduché."

„A jak to potom řešíte, když to skřípe?"

„Uplně nejlepší je, když to vybuble ven a není to pod pokličkou, takže je lepší, když se pohádáme a potom to nějak vyřešíme a odpustíme si. Během zkoušky jsme se pohádali, pak jsme se jeden druhému omluvili a za tu situaci se modlili. Lépe je si ty věci dát na jevo, než když prožíváme nějaké zranění a druhý o tom ani neví. Byla bych ráda, kdybychom měli otevřené vztahy. Asi růst v lásce a vzájemném přijetí.

„A co trochu optimismu, nebylo by ?"

„Já mám z toho radost, Bůh mi to potvrzoval celý rok, že to není jen nějaký střeštěný nápad, co si vymyslel jeden člověk. Hodně mě povzbuzovalo to, že do toho šli další lidé a s velkým nasazením. Myslím si, že když za něčím stojí Bůh, tak chce aby to bylo i k jeho oslavě. Cítím, že to není jen takové slátání,ale to jak nás Bůh spojil a dal nám určité dary. Bylo to docela rychle. Napřed jsme chtěli mít podium- Mája ušila pěknou oponu, je schopná ušít krásné maňásky, Jana vytváří hezské scénáře. Věrka úplně přirozeně vodí, i Mája taky dobře vodí, a je tam vidět i to zlepšování. Láďa nepřekonatelný v tom mluvení. Děcka se strašně smějí, když uslyší draka, a těší se na dráčka. Jirka P.- je to naše technické zázemí.

I když není tak vidět, cítím za sebou ty záda a zaštítění. Maluje pěkné kulisy, a jsem ráda, že ho tam máme po ruce."

„A co je těžší vodit,nebo mluvit maňáska?"

„Já bych to řekla takhle: Pokud se někdo cítí jako ryba ve vodě - mluvit, tak je pro něho těžší vodit. Pro mě osobně, z mého pohledu je těžší vodění. Já, když mám vodit tak spíš dostanu krátký vstup a ještě jsem u toho nervozní. Ale přijde mi to, jak v té pohádce, že vlastně jeden loutku vyřeže, druhý ji mluví. Ono by to nešlo, jedno bez druhého. Obojí je důležité, a třeba Věrka se zase třeba cítí lépe v tom vodění. Ale, kdo ví, třeba by si chtěla mluvení taky zkusit. Takže bych možná řekla, kdo z jakéhoúhlu pohledu to vezme.

„Kdy se opička Máša vrátí z prázdnin, a kam vlastně jela?"

„Jela do pralesa ke své rodině. V září už by měla být zpatky. S dětmi by se chtěla 26 září ve středu."

„Co na to všechno manžel? Tři děti máte, co na to říká?"

„Někdy to skřípe v tom, když chceme oba dva ve stejný čas sloužit. To zjišťujeme, že to nějak nejde. Ale udělat to tak, že když slouží on, já bych měla dělat ty záda a zase naopak. A mít v tom moudrost abychom si kvůli službě, sice důležité službě, nerozhodili manželství a děti. Aby to bylo v takové rovnováze.

Ale musím říct, že mě hrozně potěší, když třeba přijdu pozdě z nahrávání, že mě nezahrnuje výčitkami. Což mě připomíná, že bych se potom taky tak měla chovat k Mirovi. Manžel je nejbližší člověk a řekne úplně pravdu a taky co si myslí. Takže, když mám nějaké problémy, nebo o něčem přemýšlím, tak mi to řekne zase ze své stránky, jak on to vidí."

„Závěrem nějaké heslo na příští rok, nějaký slogan?

„Já bych řekla ..Za jeden provaz.."

Díky za rozhovor, Pavla