Oříšek

Další rozhovor v našem časopise, tentokrát s kamarádem, starším sboru  a  vedoucím dětského klubu,  s Mírou B.

„Řekni nám Míro, jak ses ocitl v Církvi Bratrské?"

„Jak jsem se dostal do CB? To bylo tím, že jsem hledal určitý směr, nebo smysl života. Já zkrátka jsem určitou dobu chodil do církve Adventistů sedmého dne. Tenkrát pro mě byla církev něco zvláštního, lidi, kteří mají nějaký směr a něco vyznávají. Mě tenkrát zajímala Bible. A tam tenkrát nabízeli studium Bible. A když jsem měl jít na vojnu, tak mi tam kazatel řekl, že je dobré hledat si společenství. A že existuje ve městě ještě Církev Bratrská. Na vojně jsem potkal kluka Káju, je to můj bráška a on mě tam tenkrát vzal na mládež. Tam sem tenkrát začal chodit, tam mě Bůh vedl. Tam sem našel svoje místo. Prožil jsem to, že bych tam měl zůstat a že tam mě chce mít Bůh.

„Mohl bys nám říci, jakou službu tam vykonáváš?"

„Teď ty největší služby jsou dvě- Jedna je, že jsem bratr starší.  Je to velká zodpovědnost, protože člověk musí řešit věci sboru, okolo  chodu sboru a taky duchovní věci hlavě a . . .je vlastně takovým pastýřem. Být pastýřem  znamená starat se o ovečky. A myslím si, že to je úkolem staršího sboru. A znamená to, ne sedět hezky na louce a pozorovat ty ovečky. Ale znamená to bránit ty ovečky před vlky. A spoustu věcí kolem toho. Vodit je na dobré pastvy. Je to těžké. A taky se stará, aby měly tu správnou stravu, aby se nerozutekly. Je to celkem taková služba náročná a zodpovědná před Pánem Bohem. Pak ta další služba, kterou dělám, už delší dobu - dělám vedoucího v dětském klubu v tom starším. Dřív to byly mladší děti, teď už vyrostly, takže pro ty starší. Mají kolem 15 - 16 let. Takže už skoro mládež. Moje služba byla né úplně vyhraněná, ale byla spíš pro děti mladší. Je to služba lidem, kteří se potřebují dovědět o Bohu. Už tolikrát slyšely evangelium. Ale je to hlavně taky o vztazích. Člověk může získat přátelství a kamarádství a může se s nimi dělit o svůj život.

„Teď bys nám mohl povědět nějaký zážitek z dětského klubu. Pozitivní a negativní." „Největší radost mám,když je to zajímá a ptají se a když vidím, že mají k Bohu blízko. A nejhorší zážitky jsem měl. Když přijde dost lidí a začnou zlobit. Docela je síla, když chceš něco předat a prožíváš to a oni zlobí. Někdy jsem to prožíval dost těžce. Jinak to je fajn. Průběh celého klubu je fajn.

„Ovlivnila Tě práce v klubu nějak?"

„Určitě, člověk si musí pokládat otázky s některýma se nesrovnává. Je to někdy složité jak vychovávat děti. Ať v klubu nebo doma, A je potřeba mít určitou moudrost. Nesmí být moc tvrdej, i když doma někdy jsem. Musí mít člověk určitou moudrost, aby to dělal s láskou. To mě hodně dalo a druhá věc je komunikace. Člověk musí komunikovat. A možná i ta příprava. Biblická příprava, když je, tak to samo o sobě znamená přemýšlet nad Božím slovem. Nějak si to vztahovat pro sebe a ptát se sám sebe. Člověk, který sám prožil něco s Bohem a má ty otázky nějak zodpovězené, tak potom mají větší zásah do srdcí. Než  něco, co člověk neprožil. V tom je ten Duch, ta moc, Bůh si to používá.

„Berete nějaké témata systematicky?"

Nedá se mluvit v současné době o systému, protože oni chodí se spoustou otázek. Ty starší chtějí slyšet víc o životě. Většinou je to nějaké zamyšlení nad něčím. S tím, co se děje ve světě. Je to o tom, přinést něco a položit otázky. A my ty odpovědi, chceme dát, skrze to, jak se na to dívá Bůh. A co mluví o tom Bible.

„Co tvoje externí spolupráce s maňáskovým divadlem? Jak se vám to daří sladit s Dášou?"

„Já to zas až tak neprožívám. Horší to bylo, když Dáša chodila do práce. To bylo těžké sladit. Když já mám klub, tak Dáša se musí starat o děti, a já obráceně/ když je divadlo/. Bylo to dost náročné. Museli jsme si vyjít vstříc v něčem. A je to fakt, že když byl třeba nácvik divadélka, museli jsme si třeba ty služby doma rozdělit. A bylo to náročné. Kolikrát jsme. Hlavně Dáša uvažovali o tom, že to divadlo, předá někomu jinému, že to nejde dál takhle. Ale nakonec se to zvládlo, já jsem sám ji v tom povzbuzoval, aby v tom zůstala. Věřím, že Pán Bůh ji tam chce mít, neprožíval jsem, že by od toho měla odejít. S tím externím spolupracováním. Tak spolupracuji už tím, že se starám o děti. A chodím někdy nahrávat ty scénky - hlasy.

„Jsem slyšela, že se teď učíš do scénky řvát jako lev?"

„To já se nemusím učit, na to mi úplně stačí moje děti. Aby se mnozí nelekli, až mě uslyší. Já jsem si zatím ty scénky se lvem nezkoušel, ale myslím si, že v tom nebude problém. Ale je to zajímavá práce. Práce s hlasem a emocemi.

„Co obdivuješ a čeho si nejvíc vážíš na své ženě?"

„Moudrost. Asi Dáša má velkou moudrost. A v situacích, když já jsem nervózní tak přináší pokoj. Myslím si, že má velkou lásku. A taková vlastnost, která se mi hodně líbí, že ona dokáže přijímat. V určitých chvílích se dokáže stáhnout a to je vlastnost, které si hodně cením. Když v nějaké těžké situaci se člověk dokáže ztišit, tak nad tím má víc možnost uvažovat. Takže moudrost, taková ta láska, příjímání a pohostinnost.

„Tak je vůbec něco na tvé ženě negativního. Je něco, co tě na ní štve?"

„Myslím si, že nic takového fatálního není. Nic co by mě až tak štvalo. Je pravda, že každý jsme úplně jiný, a vidím,že se navzájem doplňujeme. I povahově i tím jaký má charakter,charisma pro některé věci. Já jsem technický typ, Dáša je takový spíš umělečtější typ. Takže kolize většinou nastane tehdy, když jsou nějaké technické věci a Dáša je zkrátka nezvládne. To mě trošku jako bere. Nebo prkotiny, jako je špatně poskládané nádobí do myčky. Ale zatím žádné fatální  negativa nevidím.

„Další otázka, jak se připravuješ Ty osobně na příchod nového potomka?"

„Měl jsem obrovskou radost,když jsem se dověděl, že by to měl být kluk, protože to jsem si hodně přál. Jak se po třech potomcích může připravovat na další dítě. No těším se. Rozhodně se těším, ještě si to nedokážu všechno představit.  Jsem takovej pyšnej a mám radost z toho. Bude to náročné, budu asi muset lecos omezit. Né úplně všechno a asi vím, že nemůžu zastat Dášu v některých věcech, ale chtěl bych  jí v tom pomoct. Ale je fakt, že dělám zaměstnání, které je dost náročné časově. Dělám třísměnný provoz. Takže, když mám odpolední, tak Dáška je na to sama. Takže zvládat tři děti a ještě malého prcka, to je  hodně náročný. Chtěl bych jí víc pomoct. Doufám, že se mi to podaří. Budu o něco míň sobeckej. A nebudu si usurpovat ten čas tak pro sebe. Myslím si, že jsem a snažím se být zodpovědný.

„Plánujete s klubem nějaký výlet?"

„No,určitě něco podnikneme. Něco podnikneme k pozdnímu jaru. Rádi si někde vyjdeme na přehradu nebo tak. A už jsme byli i párkrát na bowlingu.

„Míro a co Dětská misie a misie vůbec?"

„Tak to je velká otázka. Už na začátku našeho rozhovoru jsem měl uvést, že bych měl být vedoucí tady oblastní rady dětské misie. Ale v této době je to tak náročné, že nemáme kazatele v CB na plný úvazek, takže se musíme více podílet v neděli na službách slovem... Potom vedení klubu, směny v práci staršovstvo a  k tomu ještě rodina a obvzlášť, když ještě přijde ten nový prcek. Takže teď nepředpokládám, že bych se více zapojoval do misie. Teď to spí a nevím, kdy se to probudí.

„Co Tě nejvíc překvapilo letos?"

„Asi ta novina, že to dítě bude kluk. To bylo asi největší překvapení. Samo to, že budeme mít dítě a překvapení a radost, že by to měl být kluk. Je to vymodlené dítě, zvažovali jsme jestli jít do čtvrtého. Všechno hraje proti, systém, lidi kolem tebe. Ale nějak to vzniklo přirozeně, že jsme o tom začali uvažovat a byla to taková otázka, která se neustále opakovala. Tak jsme se modlili a řekli jsme Pánu, že jestli to tak má být, ještě čtvrté  ať nám to zjeví a dá v určitém časovém intervalu. Možná to bylo takové trošku rouno.

„No a co holky jinak, jak se na to oni připravují, těší se?"

„Zatím né, to teprve možná budou. Ale oni si přály brášku.Ony jsou tři holky. Tak zase poznají něco jiného. Jaké to je mít bráchu.

„Nějaké tvoje životní motto, myšlenka - nebo heslo, které tě provází životem."

„Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Ale dalo by se říct -Ber život jak přichází a poper se sním zkrátka. Něco v tom smyslu: Život se musí brát tak jak přijde a člověk musí zaujmout stanovisko, k tomu, co příjde. A úplně nejlepší je, když to udělá s Bohem. Když zaujme stanovisko s Bohem. To je nejlepší, ne vždycky to vyjde. Když se snaží  některé věci, řešit svou silou, nebo moudrostí, ale až kolikrát člověk narazí. Tak řešit to s Bohem. Poprat se s tím životem s Bohem.