Rozhovor s Jirkou Pospíšilem
Dnes jsme poprosili o rozhovor – pravou ruku malého dětského klubu, věrného spolupracovníka maňáskového divadla – Za jeden provaz, strejdu a kamaráda: Jirku Pospíšila.
„Ahoj Jirko,moc si vážím toho, že přes velký nedostatek času si našel chvilku na rozhovor. Brzy bude svatba a s Alžbětou spojíte svoje životní cesty. Máme z toho všichni velkou radost. Řekni nám Jirko, máš z něčeho strach?“
„Strach asi ne. Snad jen obavu, vstupujeme do nového života s Alžbětou a čím se blíží víc termín svatby, tím nás to víc zatěžuje. Ale máme s Alžbětou otevřený vztah a můžeme se spolu o určitých věcech otevřeně bavit. V čem vidím velký základ v tom, že když přijde někdo špatně naladěný, nebo máme někdo nějakou těžkost, tak tu věc můžeme předložit a modlíme se spolu. A můžeme se o tom bavit a diskutovat. Beru to jako velký základ
„Pak bych se chtěla zeptat na co se těšíš?“
„Těším se na život s Alžbětou, na to že vytvoříme novou rodinu. Tak aby tu cestu, kterou máme jít za ním -a kterou nám dal Pán Ježíš, abychom ji mohli naplnit. Abychom Ducha Svatého nějak nesvírali, aby to bylo všechno otevřené a mohli jsme všechno vkládat na něho. Ono to někdy vypadá jako strojově, ale tak to není, tak to cítím já.“
„Proč se ženíš?“
Jde o to, že jsme okolo sebe s Alžbětou kroužili pěkně dlouho, asi sedm let. Šlo o to, že kdybychom se dali dohromady tenkrát, tak by to asi nebylo přínosem. Nás Pán Bůh oddělil. Změnil se mi zdravotní stav přestal jsem někde poletovat, každý se opracovával. Skrz ten zdravotní stav jsem nikoho nehledal, měl jsem z toho trochu obavy. Ale dalo by se říct, že Pán Bůh spojil naše cesty ve správný čas.
„Jirko, máš nějaké životní motto?“
„Je to v Bibli /Židům 10,35-36/, těch veršů je víc. Chtěl bych aby víc lidí i dětí, poznali, že ze tmy se dá vyjít do světla, a že to světlo nepálí. A že můžeme dostat, každý z nás tu správnou cestu, správnou linii. Nemusíme sahat na to co nevidíme. Ale že dostáváme tu vodu, myslím, že je to napsané v Žalmu 1,3,podle vysazeného stromu. U tekoucí vody poznáš podle ovoce. Tak aby člověk, který žízní, když ho okusí, nebylo trpké, ale mohlo dojít naplnění. To vlastně se odvíjí od toho to, proč vlastně, mě Bůh zachoval při životě. Když vezmu vlastně tak z mého pokoje z nemocnice vlastně už nikdo nezůstal. Modlil jsem se za to, abych se mohl vrátit do dětského klubu. Chtěl bych, aby byl přínosem i třeba pro ty děti, třeba pro divadýlko. Samozřejmě jsou přípravy, které nemůžu dělat, jak do teď..
Moc díky za rozhovor a přejeme hodně štěstí.