Oříšek

Dnes jsme poprosili o rozhovor naši kamarádku Janu,pravou pomocnou ruku dětského klubu při CB, scénáristku a moderátorku maňáskového divadla za „Jeden provaz".

„Jani, jak prázdninuješ?"
„Prázdninuji tak, že žádné prázdniny nemám. Pracovně.

„No a co opička Máša, nepotkalas ji nevíš, neodjela na prázdniny?"
„Opička Máša odjela  k příbuzným do džungle a tam nabírá síly na další divadla. Musím, ale prozradit, že opička Máša bude mít narozeniny, takže se chystá velká oslava.

„A kdy to bude?"
Můžete se těšit 30. září.

„Jani, chtěla bych se Tě zeptat jsi  optimista nebo pesimista?"
„Asi jak v čem, ale asi spíš pesimista."

„Zajímalo by mě, kolik Ti bylo let, když jsi uvěřila?"
„Když jsem se obrátila bylo mi 17 let. Ale když jsem začala věřit v Boha tak 14.

„A změnil se nějak tvůj život?"
„Určitě. Asi nejvíc v tom, že před tím jsem měla různé stavy - byla jsem případ spíš pro psychiatra. A když jsem uvěřila, dostala jsem v Bohu nový smysl života. Už to není takové beznadějné , že už někam směřuje a člověk už ví o čem ten život je. Asi to, že Bůh má řešení pro každou situaci. Před tím byly nějaké problémy, které jsem nezvládala, takže už to bylo často na hraně a tohle se asi nejvíc změnilo.

A taky jsem mívala dost často i strach, co je po smrti a potom už né. Pak už jsem věděla, že život je v Kristu, náš život je s Kristem v Bohu a že můj život je v Boží ruce a že patřím jemu a že už ta smrt nemá moc.

„Litoval jsi někdy, že jsi uvěřila?"
„Ne, nikdy jsem nelitovala."

„Jani, řekni nám, čím se nejčastěji zabýváš? Vím, že jsi zapojena v divadélku, v dětském klubu, v besídce, na slovíčku pro děti. Dalo by se říci, že se nejvíc věnuješ práci s dětmi. Jak to prožíváš, jestli Tě to naplňuje, nebo těší, zda Ti to něco přináší?"
Práce s dětmi je hrozně fajn. Je to taková radost, je to občerstvující, člověk s nimi omládne, může se i vyblbnout. Můžeš s nimi dělat všechno. Jsou to takové různé období Někdy je období, kdy to vůbec nejde a pak je zase doba, kdy to jde úplně  samo a je to radost. Třeba bylo období, že mě to vůbec netěšilo a chtěla jsem s tím praštit. Bylo to takové těžké a já jsem si říkala, že je to už prostě konec. A teď je to takové, že je to hrozně fajn a je to požehnané „

„Takže teď je to lepší období?"
„Ano, teď je to lepší období."

„Tady vznikla taková nová věc/za což jsme všichni rádi/- divadélko:"Za jeden provaz". Řekni nám prosím Tě, co tam máš za úkoly, nebo za role?"
"Nejvíc, ze všeho mě baví je dělat dárečky, malovat kulisy, psát scénáře. Co už mě baví méně tak je to moderování je to takový boj. Jak už v tom člověk jednou je tak je to dobrý, ale není to vždycky úplně jednoduché. Je to vždycky zápas protože bych chtěla, aby to dělal někdo jiný, ale asi to tak má být. „

„Chtěla bych se zeptat, jak děláš ty scénáře? To někde přečteš,nebo Tě to napadne? Kde bereš inspiraci?
„Když někde něco čtu, třeba  knížku,nebo nějaké materiály a líbí se mi to, tak to předělám. Někdy mě něco napadne samo. Někdy je něco na internetu, nebo z nějakého divadýlka si to někdy půjčíme atd. Nejvíc mě to baví upravit si to po svém.

„A Jani a jak se Ti spolupracuje s opičkou? Poslouchá, nebo moc remcá?
."Poslouchá. opička Máša je skvělá, s tou se pracuje skvěle.

„A co na zkouškách je hodná, neprotestuje, že musí něco cvičit dvakrát?
„Někdy jo, ale vesměs se to dá.

„A co dráček, ten myslím trochu brble, ne?"
„Dráček je trochu ubrblanej, ale jinak je taky fajn. Vždycky se nakonec nějak domluvíme.

„Musíte se hodně zapírat na zkouškách, nebo máte spíš takovou pohodu?"
„Taky to tam hodně vře. Někdy udělám dusno, aby to bylo dobrý, protože vím, že na to máme. Že to můžeme udělat, aby to bylo dobrý. Ale musíme se snažit a hodně trénovat. Občas se nám taky někdy někomu nechce, takže je někdy dusno. Ale nikdy to dlouho netrvá. Pak to vybublá, potom se usmíříme a zas je všechno fajn. Je tam velmi živý dialog. Vidím to jako milost, že povahově různí lidé můžou spolupracovat a můžou dělat takovou dobrou věc. Je vidět, že to Bůh chce. Jednak, že to vydrželo tři roky a mohli jsme už hrát na tolika místech . Všech lidí si tam moc vážím, jsou šikovní a  umí ty věci a můžeme se doplňovat. Každý, když se snaží, tak to perfektně funguje. Všichni dohromady uděláme moc.

„Tak jsem slyšela, že jsi pravou pomocnou rukou dětského klubu. Můžeš, nám říct nějaký zážitek. Kladný a záporný?"
„Měli jsme program a před tím jsme se s dětmi modlili . Vím, že se modlil Kája a já jsem dostala takovou lekci. Vždycky jsem si říkala, že ty děti to mají naučené, ty modlitby. Tak jsem si říkala Kája to má naučený, a on se modlil , a to byla modlitba z Ducha Svatého a mě se to tak strašně dotklo,a vidím, toto nemůže být naučená modlitba a já jsem se tam rozbrečela. Tak mě to tam vzalo a dostala jsem takovou lekci.  A jako dobrou pro mě. Bůh si používá modlitby těch dětí a je to úžasný. Potom  je hezký, když mě ty děti příjemně překvapí Čekám něco horšího a ono je to lepší. Né všechny děti se zapojují a né všichni spolupracují. A potom, když se překonají a zapojí se, tak je to moc hezký. Je to fajn, když mě ty děti překvapí. Učím se tím, víc se modlit. Dávat víc času modlitbě, než přípravě. Protože jsem puntičkář a chci to mít dokonalý a potom mi uniká to hlavní o co tam jde. Asi se za to víc modlit a věřit, že Bůh může jednat.

Přemýšlím, co je tam negativní. Někdy vypěním, někdy jako dost, protože jsem nervák, přestanu se ovládat, tak se musím modlit, abych  se uměla ovládat a zachovat klid a nenechat se vytočit. Asi k dětem nebýt nespravedlivá. Je pravda, že některé děti si člověk oblíbí a jsou mu bližší. I když já to nesnáším, když to někdo dělá. Vadí mi to, nelíbí se mi to, ale  některé děti ti víc přirostou k srdci než ty druhé a člověk musí být fér a mít rád všechny. A to je těžký.

„Máš nějakou osobní zkušenost s některým dítětem?"
„Jeden z kluků mě překvapil. Ze začátku vyrušoval a zlobil. Byl neklidný, nic ho nebavilo. Pak se mi stalo, že mi donesl kytičku. A pro mě to byl šok. A úplně se to změnilo. Bylo to hrozně milý a bylo to takové pohlazení. Potom jsem se už na něj dívala jinak. Dalo by se říct, že Bůh taky skrze něho mluvil.  Začala jsem ho vidět jinýma očima. Asi se s ním doma nikdo nemazlí a potom jsem ho začala mít i ráda. Někdy člověk potřebuje takový zastavení.

„Co Ti klub dává a co se chystá?"
„Nejdřív co se chystá, tak chystá se klub DINO - budeme si povídat o dinosaurech. Moc se na to těším a zvu všechny děti, myslím , že si to užijeme. A co mi klub dal a dává? -Je pravda, že zjišťuji, že člověk se musí pořád učit a pořád Bůh učí nové věci a jako kdyby osvětluje něco. Člověk si myslel, že něco ví a najednou zjistí, že všechno je jinak. Jak je ten verš v Bibli: Aby jste poznali na čem záleží. Pořád ,i když to vypadá, že se nic neděje, tak přesto Bůh učí a ukazuje nové věci. Proměňuje ten pohled k tomu správnému. Nejdřív, když jsem začínala tak jsem si myslela, že nejdůležitější nahustit do nich co nejvíc. Potom jsem zjistila, že ne.
Teď v současnosti jsem poznala, že je lepší říct jednu myšlenku, tu rozvést a utvrdit v soutěžích a hrách. Je nejdůležitější, aby ty děti věděli, že je máme rádi a že je bereme.

Vidím na těch dětech, že zrají a rostou ve víře. Vždycky jsem si myslela, že se děti musí chovat podle mé představy, ale není to tak. Mají být sami sebou. Jsou to děti nejsou to malí dospělí. I když uvěří a jsou malí , pořád  jsou to děti a musejí dozrát.

„ Jani a co tvůj osobní život?"
„ Zjišťuji, že se musím stále učit  nové věci. Vždycky mě Pán Bůh dokáže překvapit. Když si myslím, že už né tak vždycky jo. Taky dostávám lekce. Někdy, když začíná člověk být pyšný tak dostane nějakou lekci. Stává se, že dostanu někdy takovou ťafku a někdy mi Bůh dá prožít něco hezkého.  A člověka tak jakoby obměkčí, jako že se zastydí. Někdy dostanu pecku a někdy pohlazení. Může to být v práci, v rodině, ve sboru a nebo třeba i skrze film."

„Jakou roli ve tvém osobním životě sehrává láska a přátelství?"
„Hodně velkou. Asi jednu z největších. Mám ráda svůj klid, ráda jsem sama, ale taky potřebuji lidi.  Aby to bylo vyvážené. Přátelství je moc důležité. Bez toho by člověk nemohl žít. Je to asi nejdůležitější. Je to dar, nedá se to vynutit,je to vzácné a mám asi problém, že ho taky neumím moc udržet. Možná v tom musím asi růst. Udržet a budovat. Je důležité budovat vztahy, musím se to učit.
Co se týče lásky a partnerských vztahů. Jsem k tomu otevřená, ráda bych měla partnerský vztah. Zatím není, modlím se za to.  
Hledám Boží vůli a uvidím, jak mě Bůh povede.

„Jani jaké máš záliby?"
„Internet, počítač, výtvarné činnosti, kreativní činnosti, divadlo, psaní, kluby, děti, hudba, pejsek. Nemám pejska, ale mám ho ráda. Bowling (i když jsem ho hrála jen párkrát.) a šipky. Počítačové hry a společenské hry.

„Jaký jsi Jani povahový typ?Dáš se někdy vytočit jako já?"
Myslím, že jsem vznětlivý typ, takže se často vytočím. Jsem melancholik trošku s cholerikem, ale spíš melancholik.

„Oblíbená knížka, oblíbený film a proč?"
„Z křesťanské literatury se mi líbí knihy od manželů Elbergových a ze světské literatury se mi líbí historické romány a Bible. Nejoblíbenější z knihy knih mám Josefa, nejmilejší Žalm je 91 - Kdo v úkrytu nejvyššího bydlí..  
Filmy se mi líbí historické, dobrodružné, zamilované a romantické.
Filmy, kde se něco děje. Oblíbená barva je fialová a zelená.
Oblíbené jídlo je kuře. Neoblíbené - koprovka.

„Na závěr mi řekni nějaké tvoje životní motto?"
„Myslím si, že ten žalm 91. V tom žalmu je jakoby všechno. Když přijdou nějaké těžkosti, tak Bůh je  nad tím. Je tam, že kdyby jich po tvém boku padlo tisíc , tak tebe nestihne nic takového, že je to takové vyvolení. Momentálně jsem prožívala takové horší období nemocí. A vnímám, že není lehké žít, ale Bůh je nad tím.

Díky za rozhovor Pavla.