Lesní krása
Tráva usychá, květ vadne ale slovo Boha našeho je stálé na věky. Izajáš 40.8
Byl jsem se svou devítiletou vnučkou Kelsey na procházce v lese.
Z Kelsey se „stala" učitelka přírodopisu- povídala mi o různých zajíma vostech ze světa rostlin. Asi bych si podobných věcí nikdy sám nevšiml. Zem pokrytá jehličím a mechem byla přímo posetá bílými květy. „To jsou sasanky, řekla mi Kelsey. Ukázala mi dále konvalinky a překrásné lesní fialky.
Po tom, co Kelsey nasměrovala mou pozornost na ty úžasné divoce rostoucí květiny, viděl jsem je všude. Jak něžně krášlily romantickou lesní krajinu. A jak příjemně se z jejich krásy mohlo radovat a těšit děvčátko se svým dědečkem! „Kdybychom se na ta samá místa vrátili za měsíc,"poznamenal jsem později,"ty květiny už tam možná nebudou. Jsou krásné, ale kvetou jen poměrně krátkou dobu. Budeme si na ně muset počkat až zase příští rok."
Kelsey to věděla sama. Učili se o střídání ročních období ve škole. Kelsey však nevěděla to, co nás lesní květy učí o Bibli. Květiny vydrží jen několik dní a jsou pryč, říká Izajáš, ale Boží slovo trvá na věky.
Boží slovo nikdy neuvadne, neuschne ani nevyprchá. Jeho poklady můžeme obdivovat každý den. Otevřeli jste dnes Bibli? Kochali jste se krásou Božího slova a jeho majestátností?
z úvah Cestou života.